Historie holešovického sboru

Zrod samostatné církve Zrozením Československé republiky dne 28. října 1918 se naplnily sny o národní samostatnosti a vlastní vládě, které kdysi vzaly za své po bělohorské bitvě.

Katoličtí reformisté v čele s ThDr. Karlem Farským teď ještě více usilovali o nezávislost na konzervativním "Římu". Jejich snahy o reformu totiž ztroskotaly ještě před 1. světovou válkou - byly papežem rázně odmítnuty (zvláště národní bohoslužebný jazyk, otázka dobrovolnosti kněžského celibátu, volba duchovních pastýřů věřícími, volnost vědeckého bádání atd.). Po opětovných neúspěších v jednání s biskupy a papežem vyzval Farský v roce 1919 ku sloužení vánočních bohoslužeb v češtině namísto v dosavadní latině. Byl to doslova poprask. Lidé jásali a byli dojati, když poprvé slyšeli ve svých kostelíčcích, jak krásná je mše, když je jí rozumět… Ze strany katolické církve - resp. představitelů, následovala tvrdá opatření (mj. rozpuštění reformistického orgánu Jednoty katolického duchovenstva). Reformisté nastoupili cestu svobody. Již 8. ledna 1920 rozhodli o cestě samostatné církve, kde se požadované reformy skutečně v plné šíři provedou. Byla založena svobodná Československá církev (CČS; od roku 1971 Církev československá husitská, zkráceně CČSH).

Počátek CČS(H) v Holešovicích V Praze 7 se k církevnímu hnutí CČS okamžitě připojilo mnoho lidí. Za všechny jmenujme alespoň poslance Bohuše Radovského, pozdějšího prvního předsedu náboženské obce v Holešovicích. Holešovičtí společně navštěvovali chrám sv. Mikuláše (sloužil zde Karel Farský a chrám se stal hlavním pražským sborem CČS). Dne 15. 7. 1920 založili přípravný výbor holešovické CČS. Rozhodli o organizování osvětových přednášek. První se uskutečnila ve Vinařské ulici v tehdejší dívčí škole. Na přednášce bylo na 400 lidí. Přednášel sám Farský. 1. 9. 1920 se uskutečnilo první členské shromáždění obce a dne 6. 10. 1920 byl v podstatě pověřen vedením duchovní správy někdejší vlastenecký starokatolický farář Václav Alois Ráb.

První holešovické bohoslužby CČS se uskutečnily přímo na Strossmayerově náměstí 28. 10. 1920 a hned nato v Letenských sadech, kde proběhly první křty do nové církve. Lidé začali hromadně vystupovat z katolické církve a připojili se k nové CČS. K 1. 12. 1920 měla holešovická obec již na 188 dětí! Václav A. Ráb je vyučoval náboženství v dívčí škole na Maninách a též na škole "U Studánky", dále v ulici "Na Zátorách". Později vypomáhali noví bohoslovci i členové obce (paní řídící Bártlová, manželé Kučerovi, učitel Pokorný, Páv, Šubrt, sestra Hodková, Košáková a Krčmářová a jiní).

Přístup mnoha nových aktivních členů církve si již nutně vyžádal novou bohoslužebnou místnost - byť třeba i provizorium. V zimě totiž nešlo konat bohoslužby na dosavadním místě v Letenských sadech. Podařilo se získat místnost tělocvičny (dříve kreslírny) státní reálky na Strossmayerově náměstí. Zde se služby Boží konaly až do položení základního kamene nového sboru (29. 5. 1927).

Rada starších chtěla získat k propůjčení místní kostelík sv. Klimenta a dokonce i samotný kostel sv. Antonína přímo na náměstí - bezvýsledně. Od města dostali členové obce nabídku v Olšanech - jakousi kapli, která tehdy sloužila jako skladiště… Velká manifestace za věc neutěšené situace holešovické CČS se konala přímo na Strossmayerově náměstí dne 8. 5. 1921. Počet členů by vysoký, na 8522 členů. Holešovičtí měli v duchovní péči tato místa: Bubeneč, Dejvice, Kněžívka, Kněževes, Kopanina, Hostouň, Lysoleje, Nebušice, Veleslavín, Liboc, Středokluky, Šárka, Vokovice, Bohnice, Holešovičky, Kobylisy, Troja a Podhoř. Brzy se osamostatnila obec Dejvice, která převzala všechny bývalé tehdejší vesnice v dosavadní holešovické duchovní správě. Libeňská obec převzala vše "za vodou" a tak holešovické obci zůstal obvod Prahy 7 a Horní Bubeneč (Dolní přešla k dejvické správě).

První holešovický farář a vznik obce Dosavadní duchovní správce Václav A. Ráb, který také tiskem vydal první bohoslužebný zpěvník pro holešovickou obec (1921), se však mezitím rozešel s CČS a přešel zpět ke starokatolické církvi. Pro CČS však vykonal veliké a nezapomenutelné dílo. Rada starších byla upozorněna na družického římskokatolického faráře Patera Josefa Sainera, který byl velkým příznivcem reformistů a jakýmsi tajným stoupencem Československé církve. Oslovila jej a on nový úkol přijal. Od 28. 9. 1921 se stal prvním farářem náboženské obce v Holešovicích (zatím ještě oficiálně neschválené obce!). Uvítací slavnost se ještě konala v místnostech restaurace "Uranie". Farní kancelář měl nový farář ve svém bytě, kterým byla pouze malá místnost v domě "U Štorkánů". Farářův nábytek se tam přirozeně vůbec nevešel a tak jej měl uschován u jízdní policie na Maninách. Takto tento obětavý kněz, kterému předtím v katolické církvi nic nechybělo, žil celé 3 roky! Pak teprve dostal od Rady starších služební byt ve Vinařské ulici. Do roku 1927 se úřadovalo společně s městskou úřadovnou sociální péče o mládež ve Skuherského ulici 28. Díky péči radních Prahy 7 obec platila jen symbolický poplatek a služby. Bylo zásluhou nového faráře, že oficiálním schválením dne 8. 11. 1922 vznikla samostatná Náboženská obec CČS v Holešovicích. Ustavení se konalo valnou hromadou dne 11. 3. 1923 v "Domovině". V roce 1927 vznikla při obci Jednota čsl. mládeže a v roce 1934 začal svou práci sociální odbor, kde pracovaly obětavé sestry a staraly se o bezdomovce a lidi v nouzi. Sestry hojně navštěvovaly nemocné a staré.

Stavba nového sboru Dne 21. 6. 1927 bylo ustaveno stavební družstvo. Podařilo se získat půjčku a oporou byla sbírka mezi členy holešovické CČS. Rada se obrátila na starostu města Chicaga v USA (původem z Čech), podnikatele Baťu i na prezidenta ČSR, ale bez odezvy… Bohoslužby se dále - po výpovědi z reálky - sloužily v chlapecké škole na Maninách.

První projektové plány připravil architekt Truksa, kterého pro "neústupnost" vystřídal architekt František Kubelka, který později stavbu osobně vedl a dokončil. Architekt prostudoval všechny tehdy dostupné materiály o moderních sakrálních stavbách a jeho projekt se povedl. Stále chyběly potřebné finance. Až v roce 1935 člen Rady starších poslanec Rodovský zařídil konečně hypoteční půjčku a mohlo se začít. Koncem roku 1935 byly zadány výkopové práce, které firma Strnad provedla zjara 1936. V lednu 1937 se stěhovali první nájemníci do některých bytů sborového domu! Práce pokračovaly na sborové místnosti a kolumbariu. Na stavbu dohlížel člen obce Josef Martínek.

Dne 9. května 1937 byl Husův sbor v Holešovicích - v ulici Strossmayerově (nyní Farského 3) slavnostně bohoslužbou otevřen.

První rada starších nově postaveného sboru pod vedením jejího předsedy poslance Bohuše Rodovského.

Cesta k dnešku Doba plynula a po bratru faráři Sainerovi nastoupili další obětaví duchovní (vzpomeňme zvláště na Emila Dlouhého-Pokorného ml., Otakara Ungermanna, Luďka Fučka, Stanislavu Michlerovou aj.).

Nezapomenutelným se stalo působení velkého husitského teologa Zdeňka Trtíka, který - po svém nuceném odchodu z Husovy bohoslovecké fakulty v roce 1979, zde sloužil jako duchovní (jak sám rád zdůrazňoval "pomocný") - a to od roku 1981 až do své smrti 24. 6. 1983. Pohřeb měl pak také ve "svém" holešovickém sboru 4. 7. 1983.

Fotogalerie:

autor fotografie: Josef Vaněk Kadeřník Praha VII Skuhorského 36

Pamětní desky sboru.

?? léta. Již s novým reliéfem v popředí.

40 leta "Noví duchovní československé církve byli vysvěceni ve Sboru Praha - Holešovice 17 října za velké účasti rodin a věřících."

50 léta.

70 léta. Patriarcha Novák, farář Ungermann a tehdejší mládež sboru.

Konec 70 let.

V těsném sousedství nápadných věží sv. Antonína vévodí holešovickému panoramatu odevšad viditelný kalich Husova sboru.